Zlodějka knih

Název originálu- The Book Thief
Autor- Markus Zusak
Žánr- román, historický
Počet stran- 526
Rok vydání- Čr- 2014, VB- 2007
Nakladatelství- Argo


Anotace- 

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.


Recenze-

   Liesel, zlodějka knih, nemá zrovna jednoduchý život. Žije v nacistickém Německu se svými adoptivními rodiči, ke kterým se musela nedávno nastěhovat. Musí si zde zvyknou na nový život, přátele a úděl. Úděl zlodějky knih.

   Děvče, harmonikář, židovský boxer, fanatičtí Němci, přátelství, první láska, odvaha, válka a velká spousta zlodějny- s tím vším se setkáte v Zlodějce knih. Nechci vám víc prozrazovat. Vypravěčka vám to ráda řekne sama.

   Vypravěčkou není nikdo jiný než smrt. Vypráví ho svým vlastní způsobem. Vkládá do příběhu mnoho svých poznatků, které mi otevřely oči. Smrt je skvělá vypravěčka. I když neudrží tajemství. Některé důležité části příběhu, postupně odkrývala během vyprávění. Záměr autora jsem nepochopila. Byla to první kniha, která mi řekla závěr na začátku. 

   Příběh se hemží akcí. Liesel jsem fandila. Kniha je plná zajímavých postav. Milých, vtíravých, zlých a zdrcených životem. Všechny mají jednu společnou vlastnost. Jsou nezapomenutelné a vryly se mi do paměti.

   Autor zvolil neokoukaný styl psaní. Používal neobvyklé slovní spojení, vyjadřovací prostředky i cizí slova. Jejich vysvětlení jsou v malých vsuvkách. Zamilovala jsem si ho. I když je kniha poměrně dlouhá (500 stran) čte se dobře. Kapitoly nejsou dlouhé a díky tomu jsou úderné. Rozhodně to není lehké čtení. Donutilo mě to přemýšlet nad tím co jsem četla. Od začátku vám kniha říká, že neskončí dobře. A co jiného čekat? Ale já jsem stejně stále čekala a čekala na konec a doufala, že tohle mi autor přece nemohl udělat. A já tu knihu dočetla a zjistila, že vlastně mám zlomené srdce.

   S Liesel jsem zažívala pocit štěstí, a potom vypravěčka něco prozradí (že to štěstí zase rychle skončí) a mohla jsem se jít klouzat.

   Kniha má i filmové zpracování, které se mi líbilo. Musím se přiznat, že jsem film viděla první. Požitek mi to ale nezkazilo. Knihu jsem si nechávala na léto a do té doby jsem zapomněla většinu děje. Kniha má ale oproti filmu o hodně větší kouzlo. Ve filmu vám totiž scény neukazují napřed a Smrt nemá velký prostor.

   Ještě jedna věc, brečela jsem a brečela. Celý závěr. Prostě jsem chtěla aby to skončilo dobře, aby všichni přežili válku a měli se konečně lépe. To je dost naivní představa. 

Závěr-
   Tahle kniha mi dala opravdu hodně. Je to silná a pravdivá kniha. Pochopíte až přečtete. Je to opravdový příběh o době, která nebyla dobrá… Příběh o době kdy se fanatičtí lidé snažili vymýtit pravdu, lásku a cit… Příběh o lidech, kteří ukázali že krása se dá najít i v nesnadné době. Ať už v knihách, hudbě nebo třeba v běhu. Pět hvězd. Patří mezi to nejlepší co jsem kdy četla.